Vůbec si nedokážu vzpomenout, jak jsem začala tvořit. Jak přišlo to přání něco vyrobit. Něco, na co bude radost se dívat. Věc, která vnese do duše opravdový klid a pocit štěstí. Ale přesně vím, co mě k tvorbě vedlo. Touha za sebou něco nechat. I kdyby šlo jen o maličkost. Něco mě pohánělo vzít lepidlo, nůžky a tvořit. Ta potřeba jet do obchodu a nakoupit cokoli, co je vhodné k výrobě nádherné dekorace do domova. Možná si nevybavím přesně tu dobu a tu potřebu. Co ale nikdy nezapomenu je ten pocit při činnosti samotné. Dílo, které vzniká pod rukama a to vědomí, že bude někomu zdobit interiér domova…
Prvotiny samozřejmě nestály za nic. Byly to jen testovací kousky, ale já i tyhle první výrobky tvořila s láskou a nadšením. Strašně mě bavilo neustále sledovat, kam co přilepit, přidat, vložit. Tolik mě to naplňovalo a stále naplňuje! Tento svůj nový koníček jsem nazvala „duševní očista“. Den, který je složený jen z péče o domácnost a děti, den, kdy nevíte, kam dřív skočit, den, který je jako přes kopírák s tím včerejším… Tyto dny se mi zdály šedivé, nudné. Tak jsem si je chtěla zpestřit. Dvě hodinky, kdy dvojčata spala ve svých postýlkách a já bezcílně brouzdala po internetu, jsem chtěla vyplnit. Něčím, co vyplní to prázdno ve mně samotné.
Rozhlížela jsem se po svém „domově“, který ani domovem není a v duchu plakala sama nad sebou. Copak takhle jsem chtěla dopadnout? Sama s dětmi v domě, který je spíš vězením než opravdovým domovem? Ten pocit mě ovládl a každý den se zhoršoval. A já věděla, že pokud s tím rychle nezačnu něco dělat, nedopadne to dobře. Tak jsem si našla práci - fyzickou. Právě tímhle začaly vznikat všechny věnečky, všechny dekorace. Začala jsem objíždět velkosklady a inspirovala se v obchodech.
Začala jsem s nadšením vyrábět a prodávat všechny mnou vymyšlené výtvory. A bavilo mě to, tak strašně mě to bavilo! Každý výrobek jsem si chtěla nechat, měla jsem chuť ho nikam neposílat, nepředávat. Proto jsem veškeré věnečky a svícny dělala tak, jako bych je dělala do svého domova. Ne do současného, ale do toho, který si teprve tvořím. Zatím jen ve svých snech, později i v realitě.
A tak vznikaly adventní věnečky o Vánocích. Vznikly svícny hodící se do interiéru a představující domov plný lásky, harmonie a radosti. Začaly vznikat věnečky, které mohou být celoročně pověšeny na dveřích. A takhle to celé začalo… Mou touhou vytvořit si domov… Krásný, láskyplný domov… Vítejte u mé tvorby…
